Nejočekávanější společenskou událostí a vrcholem roku jsou pro nejednoho našeho občana hody. Již týden před hody začíná po městě čilý ruch. Líčí a natírají se domy, seče tráva, zametá a dělá se to, na co celý rok nezbýval čas. Hody, tato nejvýznamnější lidová slavnost mají bohatou tradici a v různých formách se slaví od nepaměti. Svědčí o tom mnohé záznamy v kronikách a četné fotografie.
Termín hodů bývá stanoven na první neděli po 15. srpnu, tj. po svátku Nanebevzetí Panny Marie, které je zasvěcen zdejší kostel. V současné době jsou při hodech již jen udržovány staré lidové zvyky, ale dříve se jednalo o významnou událost v životě lidí a zvolení stárkem bylo ctí nejen pro stárka, ale i jeho rodinu. Vzpomínky na dobré stárky poznamenávaly určitou etapu v životě lidí, velmi často se pak říkávalo: „Jó, to když stárkoval např. Martin Horáček, to byla...“. Jak je vzpomínáno na hody v roce 1880 v kronice města přibližující následující řádky: ...Tenkrát bývaly hody u obecního hostince (šenku) a potom malé hody pro mládež do 18 let, protože ta mezi dospělou chasu nesměla. Tehdy si volívala chasa ze svého středu čtyři stárky a sklepníka, a to vždy na celý rok, tj. do volby nových stárků.
První stárek býval vůdcem chasy nejen po dobu hodů, ale po celý rok. V kostele chodíval na ofěru v čele chasy a také vyjednával muziky u starosty a na faře. Každý stárek měl stárku, kterou si volil sám. Obyčejně to byla snoubenka nebo známá, též i sestra. Volba stárků se konala čtyři týdny před hody na muzice, tzv. zahrávky hodů v místním hostinci za účasti starosty a radních. Návrhy na prvního stárka si podávala chasa, zvolen byl ten, který získal většinu hlasů. Ten si pak vybral z děvčat tu, kterou chtěl mít za stárku. Chlapci tehdy stávali odděleně od děvčat. Chasa poblíž nálevu, děvčata na druhé straně. U stolů seděli jen ženáči.
Nově zvoleným stárkům nastala starost připravovat se na hody. Pozvat chasu ze sousedních obcí na hody do Velkých Pavlovic bylo považováno za čest a chasa si na tom velmi zakládala. Zakoupení kvalitního vína měl na starosti sklepník. Vína se kupovalo kolem třicet věder, ne však méně jak dvacet věder. Uskladněno bylo ve sklepě zvlášť k tomuto účelu pronajatém. V sobotu se jezdívalo pro „máju“ a chvojí. Mája se stavěla odpoledne uprostřed sóla a bývala přes 30 m vysoká. Po postavení máje dostávala chasa od hostinského čtvrtku piva a když nestačilo, což bývalo pravidelně, dali stárci také čtvrtku piva.
Hody trvaly po tři dny. V neděli dopoledne se za zvuků řízné dechovky chodilo po obci zvát na hody. Nejprve se šlo na faru, potom ke starostovi a teprve po obci. Zvát se chodilo téměř do každého domu. Stárek pozdravil a zval: „Hospodáři, hospodyně, přišli jsme Vás pozvat na naše hody, které pořádáme u obecní hospody“. Odpoledne se šlo do domu první stárky, kde se sešly i ostatní stárky a v průvodu se šlo společně k hodové zábavě. Ve zvaní se pokračovalo i v pondělí. Tento den odpoledne se konala i tradiční zavádka, specifický hodový zvyk. Nejdříve na taneční parket vstoupil první stárek a po obejití sóla požádal o tanec svou stárku. Postupně se přidávali další stárci se svými stárkami. V další části tance chlapci zaváděli své dívky přítomným ženatým mužům a sami brali do zavádky jejich manželky, takže potom zaváděli ženatí muži se svobodnými děvčaty a chlapci s vdanými ženami. Když byli všichni přítomní v sole, začal sklepník a chasa tančícím zavdávat.
Zavádkové písně se dědí z generace na generaci, doplňují se a upravují. Základem jsou čtyři skladby a ke každé z nich řada textů, vesměs veselých až bujarých a často obsahují některé postřehy ze života zúčastněných stárků a stárek.
Hody pak pokračovaly v úterý, ve středu se slavilo pohodí. Ukončení bylo další neděli hodkami.
Po roce 1909 se hodové zábavy odbývaly na více místech, bez stárků a brzy se zjistilo, že ztrácely na půvabu. Hody byly proto jako lidová slavnost obnoveny v přibližně podobném duchu, jako tomu bývalo v minulosti a s menšími výjimkami tomu tak bývá dodnes.
Zdroj: VZ 1996/4