wz

Šmajchl

Velkopavlovická chasa

K
roj
Rozdělení kroje v okrese hustopečském:
 
V okolí Velkých Pavlovic, Bořeticích, na Vrbici, v Kobylí, Němčičkách, Starovičkách, Rakvicích, Šakvicích, ba i Horních Bojanovicích nosil se kroj, jež byl až na velmi malé odchylky stejný.
 

Kroj mužský:
 
Účes:
dříve nosili muži delší vlas, vpředu v kštici ustřižený, vzadu byl vlas „pódli randlíka do gulata“ zastřižený. Pak přišla pěšinka po levé straně, vlasy z čela vyčesány nahoru, nyní u všech vlas krátce přistřižen. Někde nosí chlapci vpředu vlasy dlouhé, na čelo natočené.
 
Košile:
všední bývala z hrubého konopného „režnýho“ plátna domácí výroby. Sváteční byla z jemného plátna a šita podobně jako rukávce. Široké rukávy byly u ramene nabírány a všity k náramku jako rukávy ženských rukávců, u límečku v zápěstí nabírány v husté záhyby. Ženatí měli límečky modré, svobodní červené. Košile zprvu neměla knoflíků, svazovala se u krku a u rukou bílými tkaničkami, později se ňadra zapínala knoflíčky. Kromě této ozdoby límeček u krku a náramky byly „štěpovány“ žlutým hedvábím až 7x za sebou. U některých byly na límečku vyšité zoubky a dírky, někde zas užívali vyšitou náprsenku.
 
Kalhoty (gatě):
jsou několikerý. Za starodávna nosili muži úzké, plátěné, po obou stranách kapsy, později byly kalhoty bílé, bavlněné. Také nosívali „široký plátenice“, nazývané též „široký gatě“, jež byly z režného plátna a dlouhé až do bot. Nejozdobnější byly koženice, které se nosily v neděli a které se podobají kalhotám hanáckým. Mužáci nosili dlouhé až ke kotníkům, svobodní jen po kolena: od kolen visely střapce, nebo žluté asi na dva prsty široké a po kotníky dlouhé řemínky s vyraženými srdéčky, červeným a modrým suknem zdobené. Koženice byly též vyšívané žlutými křížky na bocích (v Kobylí a na Vrbici). Také se nosí kalhoty černé do holínkových bot zapadající. Ke koženkám patřil široký opasek, k nohavicím úzký řemen a gatě se uvazovaly na „oprátku“ v závalku navrchu navlečenou.
 
Punčochy:
než si šohaj oblékl koženice, natáhl na lýtka a přes kolena punčochy, jež nebyly úplné, nýbrž byly bez chodidel, pouhé lýtkovice: ty byly pleteny hladce z modré vlny a zavázány řemínky od kalhot. Nyní se nosí místo modrých punčoch onuce.
 
Boty:
ve svátek se nosily „kordovanky“, boty z lepší kůže, úzké a shrnuté (navrapené) s vysokými podpatky a žlutými podkovkami. Ve všední den: „čižmy“, tj. vysoké boty se dvěma faldy (švy). Na holeni byla růže červená, fialová nebo žlutá. Později se nosily „slovénky“, z tvrdé kůže, velmi volné, skoro bez opatků neb opatků velmi nízkých, s kovářskou podkovou, nahoře červeně lemované. Nyní se nosí obyčejné boty s lesklými holinkami.
 
Kordula:
všední byla z hrubého plátna - sukna bez ozdob. Sváteční byla zhotovena z jemného sukna, barvy černé nebo tmavomodré (černé domodra). Byla po pás dlouhá, zdobená u mužů modrým a zeleným vyšíváním a lemovaná modrým suknem, u svobodných žlutým, červeným a zeleným vyšíváním a lemovaná červeně. Přednice měly po obou stranách mnoho malých, hustě seřazených, kulatých zlatých knoflíčků (žluté barvy) „bombíků“ nebo „pleskáčků“. Svobodní mívali jich 5 až 7 tuctů, ale pouze jeden nejspodnější zapínali, raději však na háčky, které jsou obyčejně tři: jeden u krku a dva dole. U krku byla kordula zapjatá, zde uvázána pěkná stuha, potom rozepjatá a otvorem vyčníval pěkný vyšívaný šátek „šnuptýchl“. V pozdějších dobách k němu přidávali ještě jeden pestrý hedvábný, ba i tři čouhaly z kordule - vždy však jen cípy, ostatní část nutno zastrčit!. Ženáči zastrčili tento šátek načisto za kordulu. Nyní pokud se kordule ještě nosí, jsou cajkové, štofové, soukenné, bez vyšívání, s černými knoflíky, nebo se zapínají černými šňůrami. Když nastalo chladnější počasí, oblékali muži na všední den „marinky“, jakýsi pracovní kabát bez límečku a bez vyšívání, jen s výložkami u krku. Dříve byly krisetové, barchetové a soukenné. Červené, zelené, modré neb i jinak zbarvené, nyní jsou z téže látky jako nohavice.
Než se začaly nosit marinky, ve svátek oblékali muži do kostela LAJBLE, krátké to kabátce bez límečku s překlopenými výložkami pod krkem. Před dávnými časy byly z bílého sukna s velikými plechovými „gombíky“, později z jemného, tmavomodrého nebo černého sukna. Mužáci měli lajble zeleně vyšívané a modře lemované, svobodní více vyšívané a lemované červeně. Místo lajblů se nyní nosí marinky.
 
Kožuchy a halenky:
Do deště nosily se bílé halenky s kapuci z ovčí vlny červeně lemované. Tyto již úplně zanikly a pamatují si je pouze příslušníci nejstarších generací. Také kožuchy jsou již dnes vzácností, jen ti nejstarší je ještě nosí a libují si, že i při největších mrazech je v nich teplo „jako v starej izbě“. Kožichy bývaly dříve jen z bílé kůže, vyšívané zeleně a červeně, jinde velice pestře vyšívané. Na Vrbici vyšívali pěkné tulipány, zvonečky a jiné ornamenty, v Kobylí se tulipány zase nelíbily. Kolem krku, přednic, spodu i rukávů vyčnívala bílá ovčí vlna. Bílé kožichy měli jen zámožnější sedláci, červenohnědé s vyšíváním vzadu, které se nosily později, kupovali již všichni u kožišníků na výročních trzích. Dnes se haleny a kožuchy nahrazují trikotovým prádlem, neboť kožuchy jsou velice drahé. (Dříve chovali sedláci ovce a činili kůže, ze kterých si pak nechávali kožuchy šít.) Nyní se nosí krátké kabátce podšité vatelínem. Toliko někteří zámožnější, usedlejší muži nosí dlouhé kabáty soukenné, s kožešinou neb vatelínem uvnitř.
 
Klobouky a čepice:
v létě se nosily klobouky, v zimě pak čepice. Klobouky měly střechu širokou „na lušniska“. Střecha tohoto klobouku byla na jedné straně k boku „na skyvku" přitažena. Na kulatém, vysokém klobouku nosili svobodní dvě pentle a kosárek. Nyní se nosí klobouky z hrubé srsti s úzkou střeškou, ozdobené „hůsenkami“ nebo „šmuky“, tj. barevnými pentlemi nebo šňůrkami. Svobodní měli klobouk plný „hůsenek“ až 9, ženatí jen 3 někde 4, čím starší, tím méně „hůsenek“, které bývaly pestrobarevné „drobušké“, jinde zase např. na Vrbici jen červené a bílé. Kosárek býval kohoutí, páví nebo i pštrosí.
Čepice - „aksamítky“ byly vpřed nižší, vzadu vyšší se zelenou aksamitovou lebí a zeleným střapcem uprostřed: jinde z tmavomodrého sukna s černým střapcem. Kol dokola prým z tmavohnědé kožišiny vydři nebo kuní. Čepice „šupovice“ (nebo tzv. trojice) byly vysoké, chlupaté s trojhrannou mosaznou ozdobou na boku. V Rakvicích měli vzadu trojúhelník z barevného sukna a před ním kapsu, v níž nosili papírové peníze. Nyní se nosí různé čepice, ponejvíce černé beranice bez ozdob.
 
Šátky:
mužáci i svobodní nosili na krku šátky na uzel uvázané: v neděli byl šátek hedvábný, černý, u ženatých s okrajem zeleným, u svobodných byl okraj karmínově červený nebo dvojbarevný (červený a zelený). Přes šátek se přehnul límeček, a byl-li zoubkován a vyšit dírkami, pěkně se vyjímal. Ve všední dny se nosily šátky klotové neb bavlněné se zeleným nebo červeným okrajem. Kroj mužský zanikal více jako kroj ženský. Zachovaly se jen jeho části a ještě ne v původní podobě. Korduly se zachovaly bez vyšívání, košile jsou zcela jiného střihu a také bez jakýchkoliv výšivek, velice málo je marinek, haleny a lajble se nezachovaly vůbec a kožuch lze viděti už jen na některém stařečkovi. Místo bot se obouvají moderní střevíce a šmukový klobouk lze spatřit jen o velkých slavnostech (hody apod.).
 

Kroj ženský:
 
Účes:
děvčata i ženy nosily za starodávna vlas hodně do čela - „na petrželí“ (vlas hodně kryl čelo). Starší ženy se česávaly „na pulec“ (vlasy středem hlavy byly rozdělené) bez koketního petrželí. Svobodná děvčata měla vlasy vyčesané v „kakrdy“. Dnes se napodobují vzory městské.
 
Košile: dříve nosívaly ženy a některé stařenky doposud nosí „rubáše“, košile to s oplečím spojené. Tyto byly z tlustého, konopného plátna a přidržovaly se na ramenou „trháčky“ - tkanicemi, aby nespadly.
 
Rukávce:
na svátek byly vždy z tenkého plátna, na den všední z plátna konopného, doma předeného. Dříve se nosívaly rukávce delší a hodně široké, jako nosí Slovenky, nyní už kratší a také užší. Náramky byly vyšity žlutým nebo černým hedvábem.
Sváteční rukávce byly vroubeny „taclemi“, úzkým vyšíváním, tzv. „kvelbíky“, dírkovými to vzory vyšívanými bílou bavlnkou: i jinak vyšívány tacle, dá se na nich najít hodinky, deligán, mešterků, „dírkovej obrubek“, stínek, hrachovinky, ba i začáteční písmena křížovým stehem. Jindy přišívaly krajky háčkované, pletené nebo strojové, které barvily šafránem nebo plazmovým pižmem. V nadloktí se rukávce zavazovaly barevnými, obyčejně červenými pentlemi zvanými „podvazadla“. K rukávcům byl přišit řasnatý obojek zvaný „obršlák“ nebo též „křesl“. Býval úzký, později hodně široký, nyní asi 15 cm, ale vždycky řasnatý, zdobený jako tacle vyšíváním nebo krajkami. Je veliká škoda, že se dnes všecko ruční vyšívání i ruční krajky nahrazují výrobky továrními. V létě chodívaly ženy „vyslečené“ (bez obleku) v rukávcích a kordulce (tzn. bez marinky).
 
Sukně:
bývaly řasnaté, široké, šité z půlek a to z 5-7, dlouhé až do půly lýtek. Nazývány podle látek, z nichž byly šité, např. valisky, grumašky, tykýtky, turecký, sůkenice černý i zelený, tybétky, cvilišky, bavlnky i moldonice. Na všední dny byly grizétky a vatmolky. Nynější sukně se jmenují: kanafasky, krizétky, batistky, kartúnky, mušelínky, barchánky, tištěnky, flanelky, moldónky, kašmírky, atlasky a různé jiné názvy. Děvčata neměla „bavlnek“, ale až se „dívčila“ (vyrůstala v pannu), začala nosit bavlnku s jedním štráfkem červeným, a čím byla starší, tím širší byl štráfek na sukni.
 
Spodničky:
bývaly měkké - bavlnky - a nosily se 1 -2, nejvýše 3, neškrobilo se příliš, a proto děvčata nechodila tak široká jako nyní. Později se začaly nositi vrchní sukně hedvábné, atlasové, mulové, mušelínové, sametky, neb „nerepušky“ (štofky), lemované dracůnem, portami a pentlemi. Ženy oblékaly bílé spodničky syrovým škrobem naškrobené: spodniček bylo 5-10. Ve všední dny byly spodničky 3 a vrchní sukně - kartounka - která se při práci v terénu odkládala.
 
Korduly:
bývaly černé, soukenné nebo z pateru (což je látka pestře protkávaná): soukenné byly vyšívané všemi barvami (asi 5ti různými druhy) hedvábím a bavlnou. Později se nosily korduly ze sukna zeleného, modrého a vyšívané. Nyní jsou ze sametu, hedvábí, atlasu, brokátu, většinou květované a zdobené pentlemi. Jsou vpředu i vzadu hluboce vystřižené. Kolem horního okraje jsou dvě pentle skládané, horní užší „na stavjato“, (plisírovaná), spodní „na ležato“, mezi nimi bílé krajky. Knoflíčků je obyčejně 14 se skleněnými očky. Vzadu na kordulce čtyři sošky lemované stuhou. Jako muži, tak i ženy oblékali při chladnějším počasí marinky. Byly to živůtky jako kordula hluboce vystřižené, ale s rukávy: ve svátek se nosily bílé, plátěné, potom sametové, atlasové, hedvábné, flanelové, moldonové a polohedvábné, ve všední den barchanové, kanfasové a kartounové, často z téže látky jako sukně nebo tmavší jako sukně. Marinka zapíná se vpředu na knoflíky a přiléhá těsně k tělu. Dlouhé úzké rukávy zdobeny jsou výložky ze stuh, krajek a dracúnu. Dnes nosí ženy kacabajky a děvčata krátké jupky, které se dole rozšiřovaly v sošky.
 
Lajble:
byly téhož sukna jako mužské, avšak bohatě zdobené vyšíváním, zvláště pak výložky u rukávů. Později lajble úplně zanikly a místo nich se začaly nosit marinky. Také kožíšky, které jindy zámožnější nosily místo lajblů, dnes již nadobro vymizely. Byly ze sukna, podšité beránčím a lemované liščinou, vyšitou na zádech, prsou a u rukávů.
Zástěry pro všední den byly barvířské - modré a černé. Skládaly se ze dvou půlek, které byly sešity stínkovým stehem, zeleným a žlutým hedvábím. Na okraji byla zástěra ozdobena bohatým křížkovým vyšíváním. K zástěře byly přišívány „harasky“ (bavlněné stuhy) červené, modré nebo různě vzorkované a uvazovaly se vpředu jako Slováčky. Později se pak začalo vyráběti široké zástěrové plátno. Později se zástěry uvazovaly vzadu, až docela vyšly z módy a přestaly se nosit. Ted se nosí zástěry z modrého plátna nebo kanfasové. Pro dny sváteční byly hedvábné fěrtochy různých barev, ozdobené krajkami, zřídka byly bílé s vyšíváním. Přes límec se opásalo děvče pruhem plátna asi na 4 prsty širokým, jehož konce byly vyšívány nebo zdobeny háčkovanou krajkou. Místo plátna vázala se také stuha 3,5 lokte dlouhá. Vzadu se vázal pruh nebo stuha v pěkné „frče“ a konce visely volně dolů. Říkalo se tomu „pantle okolo sebe".
 
Šaty, šátky:
na hlavu si vázala děvčata bílé pásky asi 25 cm široké, černým a žlutým hedvábím vyšívané: v týlu pod copy byly svázány tak, že konce bohatě vyšívané a žlutými krajkami zdobené, sahaly do půl zad. Copy byly spuštěny po zádech a ozdobeny stuhami. Ženy nosily šaty, velké bílé plátěné šátky, vyšívané buď bíle nebo žlutým a černým hedvábem a vroubené nitěnými krajkami. Roh šátku splývajícího z hlavy na záda měl veliký květ. Později se nosily velké turecké šátky červené a černé s pěknými květy, které se zavazovaly na „záušnice“, zvláštním způsobem pomocí tuhého papíru, jenž se do šátku vložil. Pak se šátek zavázal a tvořil křídlové záušnice. V zimě se přes ně vázaly velké tyrkysové šátky „na babku“. Turečáky zahynuly zároveň s lajbly a objevují se pouze u některých stařenek, které je na různé slavnosti rády půjčí a dokonce samy pomohou při zavazování na záušnice. Ve všední den nosily ženy „tištěný“ šátek kanafasový a kartounový, také na záušnice. Dnes nosí se na všední den kartounové, piketové, batistové kukučky, na svátek šátky atlasové, hedvábné a sametové. V zimě nosí děvčata viňáčky, ženy pak viňáky velké.
 
Šnuptychle:
perálové kapesníky „šnuptychle“ bohatě děvčata vyšívala hochům za kordule nebo pro sebe a nosila je buď v ruce, nebo s modlitebními knížkami do kostela pod paždím. Punčochy a boty: starodávné byly punčochy modré, do červena, měňavé: k nim se nosily nízké střevíce. Dnes se nosí ponejvíce punčochy bílé a černé, ale též různé barvy. „Dávno - Pámbu ví, kdy to bylo - prej se tu nosívaly na ženských nohách střevíce se stříbrnýma přazkama.“ Později nosily ženy čižmy jako muži nebo Slovenky pro všení den, pro svátek shrnací boty - kordovanky nebo faldůvky. Nyní se nosí vysoké šněrovací boty nahoře lakové s černými kvelbíky (zoubky) a žlutými bombíky.
 
Stárky a stárci:
Nejkrásnější kroje ukáží stárci a stárky o hodech. Nejen na Pavlovicku, ale též v okolí Klobouk jsou ozdoby těchto pořadatelů hodových veselic stejné či alespoň podobné.
 
Stárky krášlí kromě bohatého kroje ještě „kotouče“ na hlavách, to jsou vysoké umělé věnce s pentlemi. Úprava stárčiny hlavy je popisována, v „Moravském Slovensku“ takto: věnec byl z krámských květů a ze stříbrných i zlatých třásní. Ke zhotovení kotouče bylo v prvé řadě zapotřebí dovedné tetky, pak nejméně třicet loktí atlasových, širokých i různých pentlí, různých barev, asi 40 - 50 ks malých špendlíků a také mosazně jehlice. Aby se kotouč mohl připevniti, musily vlasy být zvláštním způsobem splétány. Vlasy se vzadu rozdělily na 4 stejné díly. Každý jednotlivý díl se ovinul červenou stužkou. Vlasy stužkou ovinuté se stočily závitovitě na zadní část hlavy a připevnily se špendlíky. Vysoký věnec se postavil na hlavu tak, aby dozadu nemohl uhnouti a vzadu se sepjal pod závity kotouče. Kotouč se pak připevnil mosaznou jehlicí k závitům. Hlava byla pak velmi sevřena, ale stárky (též nevěsta, družky) trpělivě snášely i ty největší bolesti hlavy. Někde měly od kotoučů dolů pentle viseti. Jinde, např. na Vrbici se nosí kotouče bez pentlí a říká se jim „pegáče“. V dnešních dobách se kotouče již skoro nenosí: místo nich jsou buď malé věnečky nebo šátky.
 
Stárci zase o hodech nosívali „fedra“. Jsou to kašmírové šátky barvy červené, bílé, růžové, bohatě zdobené umělými i rostlími květinami, pentlemi, krajkami, třásněmi apod., což je vše na šátku přišito. Jedna strana fedra je upevněna na hůlce, za níž stárek fedro drží i při tanci. Hůlka je z brslenu, na ní zdola nahoru jsou ostrouhány tenké hoblinky, nahoře pak na způsob víchu svázány. Fedra obstarávají stárkům stárky, jež jsou pak tím pyšnější čím bohatější je fedro vyzdobeno. Také bohatá kytice za „guralák“ (toto je na Kloboucku) z umělých květin ozdobená maličkými zrcadélky a podobnými cetkami je dárkem stárky.
 

Kroj dětský:
 
I tento kroj pomalu už také mizí. čepička „pupinka“, byla ze tří dílů, obyčejně hedvábných, z nichž postranní byly jiné barvy než prostřední, čepičky byly zdobeny krajkami, v nichž byly provlečeny pentličky, kanýrky z pentlí a na vrcholu byla „frča“ z různých atlasových nebo hedvábných stužek až 1 dm vysoká. Pupinky se již velice málo nosí, a pokud jsou tak již bez frčí. Přivazovaly se pod krkem pentličkami. Nyní se nosí ponejvíce bílé háčkované čepičky. Neslo-li se dítě ke křtu, mělo pupinku, košilku s krejzlíčkem, límečkem barevné, peřinku kartounovou, bílou nebo růžovou. Povijákem byla haraska červená nebo modrá. Chlapec smí míti modré pentličky a poviják, děvče pak růžové nebo červené, „to už pak lidi v kostele poznají u křtitelnice esli je to chlapec nebo děvčica“. Ke křtu je dítě neseno v kartounovém nebo bílém vyšívaném prostěradle a přikryto „cirkasovým“ šátkem. Do věku pěti let nosily děti „kandůš“, sukýnku se živůtkem v celku. Do čtyř let nosily „půlečky“, kartounové půlky šátku, ve svátek bílé, vyšívané: hošíci je měli uvázané na jednotkách (kalhotkách v celku) přes prsa, děvčata přes „kasaňku“ (šátečky bez rukávů). Když postupně odrostly, nosí se jako velcí.
 

Zdroj: VZ