Velkopavlovické hody roku 1996 se zařadily mezi méně slavné a doufejme, že jsou opět jen jednou výjimkou z tradic. Pro připomenutí několik faktů. Oproti jiným rokům nebyli zvoleni stárci, nekonalo se „zvaní po dědině" a nekonala se ani pondělní „zavádka". Po všechny dny se konaly průvody krojovaných městem a nutno říci, že za poměrně hojné účasti krojovaných párů a mnoha dětí v krojích. V pátek byla podle tradice postavena mája, v úterý patřily hody ženáčům, kterých se v krojích objevilo požehnaně. Úbytek návštěvníků na večerních zábavách má dlouhodobější charakter a pokračoval i v roce 1996. Pořadatelem nebyl po několika letech Slavoj, ale nový nájemce sokolovny. Na stadionu se konaly v hodovou neděli a další sobotu na hodky tradiční diskotéky. Co se tedy stalo a proč vlastně hody nebyly takové, jako v jiných letech? Proč nebyli zvoleni stárci, když krojovaných párů bylo v průvodu hodně? Proč se hodů zúčastňuje čím dál méně osob a proč město nezajistilo hody, jak jsou občané z Velkých Pavlovic zvyklí?
Otázek, diskusí a dohadů kolem hodů bylo a stále ještě je mnoho. V Pavlovicích se mluvilo o tom, že stárci nechtějí dělat hody, protože je Slavoj moc „dere" a zadarmo ty hody dělat nebudou, a taky že jsou tam snad dvě názorová křídla, a taky klukům se moc nechce, prý nechtějí mít starosti s pořádáním a nakonec, proč by město nemohlo ty hody chase zaplatit?! Jak tedy odpovídat na všechny tyto otázky? První a naprosto zásadní věcí je, že hody vždy byly a měly by i do budoucna být záležitostí chasy. Skutečností je, že do poslední chvíle se věřilo, že stárci budou zvoleni, bohužel se tak nestalo. A ti, kteří nejvíce kritizují a hledají senzace, by se jednou mohli zamyslet nad tím, jak vlastně sami přispívají ke zdárnému průběhu hodů? Zúčastňují se pravidelně zábavy? Mají vlastní děti, které chodí v hody v kroji, či vnoučata, která vedou k této tradici? Město může finančně podpořit pořádání hodů, ale rozhodně nemá v úmyslu prosit stárky, zda by nebyli ochotni dělat hody či někoho k tomu snad nutit nebo je uplácet. Tak by to být nemělo!
Zdroj: VZ 1996/4